Jak probíhal výzkum?

Podívejte se jak probíhál výzkum na pravěké lokalitě Hradisko.

Celkový plán výzkumu
Výzkum Hradiska u Kroměříže byl zahájen na podzim 1949 a s přestávkami probíhal do roku 1956. Zpočátku se práce soustředily na řez opevněním, později byl sledován i vnitřní prostor hradiska. Vně ohrazení pak bylo zkoumáno i žárové pohřebiště.

Terénní výzkum
Fotografie z průběhu výzkumu v 50. letech zdůrazňují koncentraci výzkumu na řez dochovaným valem, kde bylo prozkoumáno i torzo kůlové konstrukce hradby.

Profil vnějšího opevnění
Důležitým cílem výzkumu bylo poznat charakter opevnění, po dokončení řezu valem a příkopem byl nakreslen i barevný profil s cílem co nejlépe zachytit terénní situaci. Později vznikla i standardní kresebná dokumentace. Stratigraficky nejstarším prvkem vnější hradby je masivní základový žlab, zahloubený do podložní spraše, do něj byly vloženy dřevěné sloupy o průměru do 0,4 m, nesoucí svislou stěnu. Ta mohla tvořit líc hradby sestávající z dřevěné stěny a vnitřního násypu nebo zadní stěnu složitější dřevohlinité konstrukce. Dřevěné prvky nejsou zuhelnatělé, tato hradba byla tedy pravděpodobně odstraněna po skončení životnosti konstrukčních prvků a nahrazena mohutnější s hliněným násypem, který původní žlab překryl. Jeho dřevěné prvky, a především lícní stěnu, identifikovat nelze, velmi pravděpodobně byly odstraněny při pozdějším rozšiřování příkopu; tato hradba evidentně zaniká požárem. Identifikovatelná výška násypu je 1,5 m, jeho šířka minimálně 7 m. Do těchto zbytků byla zapuštěna konstrukce sestávající z dvojice svislých dřevěných prvků a vnitřního hliněného násypu, jehož součástí byl štěrk získaný na dně vyhloubeného nebo spíše nově rozšířeného a prohloubeného příkopu. Samotná hradba složitější dřevohlinité konstrukce s čelní dřevěnou stěnou a týlem zajištěným násypem měla šířku přibližně 10,5 m a dochoval se z ní relikt o výšce něco přes 1 m. Evidentně k ní patří dnes i finální podoba příkopu, z jehož dna pocházejí ze všech řezů dislokované lidské pozůstatky a zlomky drobných šperků, indikující násilný zánik spojený s masakrem značně velké populace. Maximální hloubka příkopu od původní úrovně povrchu před stavbou opevnění je přibližně 3 m, dle magnetometrického měření lze předpokládat, že celá šíře zahloubení před hradbou je přibližně 25 m.

Kostry v příkopu
Obě mladší hradby zanikly požárem, s některým z nich souvisí i části lidských těl, jimiž je vyplněno dno příkopu a indikují násilný zánik spojený s masakrem. Ze dna příkopu pocházejí ze všech řezů dislokované lidské pozůstatky a zlomky drobných šperků, Z každého metru šířky řezu pochází zbytky alespoň jednoho jedince včetně dětí, což pří celkové délce opevnění znamená stovky zabitých obyvatel hradiska.

Plocha uvnitř opevnění
Sondy položené uvnitř ohrazené plochy doložily na okraji terasy rozsáhlé zemědělské sídliště nositelů věteřovské kultury, kterou vrcholí starší doba bronzová (1900-1600/1550 př.n.l.). Charakterizováno je velkým množstvím zahloubených jam kónického průřezu, někdy s pravidelným uspořádáním, zásobárnami obilí a dalších produktů.

Hroby věteřovské kultury
Pohřebiště u věteřovských osad téměř neznáme a zemřelí byli pohřbíváni v jamách přímo na sídlištích. Na Hradisku u Kroměříže se však podařilo prozkoumat několik objektů, které lze jednoznačně považovat za rituální hroby. Podle zacházení se zemřelými můžeme ve starší době bronzové rozpoznat tři druhy rituálního pohřbívání, z nichž nejvzácnější jsou žárové pohřby. Jeden byl zachycen v západní části hradiska, kde byla objevena nevelká kruhová jamka zapuštěná do podloží. V jamce stála 35 cm vysoká dvouuchá amfora, kterou překrývalo torzo podobné nádoby.Uvnitř amfory se našly spálené kosti patřící mladému jedinci, pravděpodobně muži, zemřelému ve věku 18 let. Druhou formu pohřbívání představují kostrové pohřby malých dětí (převážně do sedmi let) ve větší nádobě. Často se s takovými pohřby setkáváme v oblastech kolem Středozemního moře, ovšem ve střední Evropě se objevují mnohem vzácněji. Na Hradisku u Kroměříže však představují nejčastější způsob pohřbívání. Objeveno zde bylo 13 velkých zásobnic tvaru esovitě profilovaného hrnce se zbytky pohřební výbavy. Třetí možnost zacházení s pozůstatky zemřelých představují kostrové pohřby. Hroby lidu věteřovské skupiny jsou v oblasti jejího rozšíření doposud velmi vzácné, na Hradisku jde minimálně o jeden kostrový hrob. Na dně obdélné jámy ležela kostra dospělé ženy ve věku 20-30 let ve skrčené poloze na pravém boku s hlavou k směrem k jihozápadu a nohami k severovýchodu.

Pohřebiště kultury lužických popelnicových polí
Část typického pohřebiště kultury lužických popelnicových polí byla zkoumána V. Spurným v místech před vnějším opevněním v letech 1951 až 1956. Hroby byly ukládány jen mělce a běžně porušeny orbou, z původně celých nádob byly tehdy vyzvedávány už jen fragmenty. Důvodně můžeme předpokládat, že nezkoumaná část pohřebiště byla od 50. let minulého století prakticky zlikvidována orbou, což je poměrně běžný osud tohoto typu památek. Kompletní rozsah pohřebiště před opevněním tedy již stanovit nepůjde, žádné zbytky hrobů nejsou patrné ani ve výsledcích magnetometrického měření. Celá nekropole ale mohla mít stovky až tisíce hrobů. V. Spurným odkryté hroby byly ukládány většinou ještě do úrovně půdního typu a sestávaly z jedné nebo několika keramických nádob, nejčastěji amfor, dvojkonických nádob a mís. Drobné kousky spálených kostí byly uloženy v některé z nádob. Pouze v několika hrobech se vyskytly žárem poškozené zlomky bronzových šperků, různých kruhových šperků, částí náhrdelníků, či chronologicky citlivějších jehlic sloužících ke spínání oděvu. Ty představují typy pokročilejší mladší doby bronzové, datovatelné do stupně B D 2 a Ha A1.