Nový život klasické lokality

Výzkumy v 21. století.

Záchranný výzkum ÚAPP Brno 2006
Systematický výzkum na Hradisku už nebyl po roce 1956 nikdy obnoven. Až v roce 2006, tedy přesně po 50. letech, probíhal záchranný archeologický výzkum v trase nové cyklostezky, protínající celý ohrazený areál. Výzkum umožnil určité upřesnění datací a interpretací některých situací.

Plán s řezem opevněním
Velká pozornost byla věnována úseku, kde cyklostezka prošla vnějším opevněním. Zde byl vypracován řez příkopem i zbytky dochovaných situací v místě hradby. Ten umožnil velmi dobrou synchronizaci s řezy V. Spurného a přinesl přesvědčivé nálezové soubory umožňující datovat příkop na počátek mladší doby bronzové. Opět se také podařilo zachytit zbytky lidských těl na dně příkopu a upřesnit jejich stratigrafickou pozici, která celkem jasně indikuje násilný zánik hradby a její pád do příkopu.

Geofyzikální průzkum
První geomagnetický průzkum byl na Hradisku u Kroměříže proveden už roce 2012 týmem z Römisch Germanische Kommission ve Frankfurtu nad Mohanem. Průzkum byl zaměřen na samotnou oblast hradiska a odhalil existenci tří linií opevnění. Pokryl plochu cca 15 hektarů a odhalil vysoký potenciál lokality. Další měření zahájil Ústav archeologie a Muzeologie Masarykovy univerzity v roce 2019. Do současnosti bylo prozkoumáno přibližně 67 hektarů.

Výsledky měření
Geomagnetická prospekce odhalila více než 3700 magnetických anomálií interpretovaných jako archeologické objekty, resp. situace. (Obr.). Převážná většina zachycených anomálií je magneticky pozitivní a lze je interpretovat jako zahloubené archeologické objekty. Průzkum potvrdil měření z roku 2012 o přítomnosti hustě osídleného areálu s několikanásobnou fortifikací, půdorysy domů a další anomálie a tuto skutečnost doplnil o mnohá nová zjištění. Zachyceny byly stovky sídlištních objektů, další půdorysy domů, ale nově také několik pohřebišť a hrobů.

Výzkum k ověření geofyziky
V roce 2022 byl realizovaný sondážní výzkum na základě překvapivých zjištění archeogeofyzikální prospekce v těsném sousedství příčných valů a příkopů. Výzkumem se podařilo odkrýt pravidelnou hrobovou jámu orientovanou ve směru sever – jih, bohužel bez lidských ostatků (v důsledku agresivity podloží), zato s obsahem v podobě čtyř keramických nádob, mezi nimiž dominuje pohár zdobený otiskem šňůry, spolu s amforou, miskou a další keramikou. Na základě typických tvarů a přítomnosti lokálních variant keramiky můžeme tento hrob datovat do období nejstarší fáze lokálního vývoje šňůrové keramiky.

Projekt regionální spolupráce Akademie věd České republiky a Zlínského kraje
A co dnes tedy víme o Hradisku?
1)Počátek osídlení polohy v mladém neolitu (5. tisíciletí př. n. l.), pohřebiště ze závěru eneolitu (konec 3. tisíciletí př. n. l.)
2) intenzivní osídlení a nejspíš i první opevnění na konci starší doby bronzové, velká pole zásobních jam, dlouhé trvání, čistě věteřovský i mladší styl datovány před 16. stol. př. n. l.
3) intenzivní osídlení a stavba mohutného vnějšího opevnění v časném stupni kultury lužických popelnicových polí (14. stol př. n. l.), ukládání velkých depotů bronzových předmětů Hradisko 1 a 3, zánik opevnění patrně válečnou událostí spojenou s masakrem
4) osídlení pokračuje patrně i po „zániku hradeb“ ve starším stupni kultury lužických popelnicových polí - pohřebiště a depot Hradisko 2
5) běžné osady v době laténské a mladohradištní Projekt, jehož výstupem je i tato výstava, byl podpořen v programu Regionální spolupráce krajů a ústavů Akademie věd České republiky v letech 2020-2022. Zapojili se do něj pracoviště Archeologického ústavu v Praze, Muzea Kroměřížska, Univerzity Palackého v Olomouci, Ústavu archeologické památkové péče v Brně a Archeologického centra v Olomouci.